Dobrovolníkem v Etiopii s Holistic Solutions s.r.o.

Kvalitní vzdělání je klíčem k udržitelnému rozvoji. A proto naše firma dává příležitost nadšeným a odhodlaným mladým studentům získat zkušenosti s realizací rozvojových projektů jak v kanceláři, tak v terénu. Jedním z dobrovolníků, kteří dostali šanci vyzkoušet si na vlastní kůži, jak realizujeme projektové aktivity v Etiopii, byl Adam, sportovec tělem i duší s obrovským nadšením pro rozvojové projekty. 

Adame, jak vlastně vznikla myšlenka jet jako dobrovolník do nějaké rozvojové země? Co tě k tomu vedlo?

S Jaromírem (jednatel Holistic Solutions) jsme se několikrát bavili o jeho práci. Moc jsem tomu nerozuměl, ale čím víc jsem se o tom dozvídal, tím víc se mi líbila myšlenka těch projektů, které ve firmě realizují. Překvapily mě země, kam jezdí, moc jsem se smál historkám, které mi vyprávěl...

Jaromír má takový trošku jiný pohled na život a dle mého je to i hodně tím, že jezdí často právě do Afriky. Jednou zmínil, že se projektů občas mohou účastnit i dobrovolníci z řad studentů. Já jsem tu možnost nakonec dostal, nejspíš i díky mému zápalu (smích). Zajímala mě i ta krajina, lidi, kultura a podobně. Chtěl jsem mít z této cesty i poznání pro sebe, uvědomění, jak se v Africe žije. Říkal jsem si, že když pojedu, můžu být prospěšný v zajímavých projektech, a opravdu jsem byl od začátku do konce zapálen pro jakoukoli příležitosti vypomoct kolegům. Měl jsem pořád co dělat a za to jsem byl vděčný. 

V Africe a Etiopii jsi byl poprvé. Bylo to takové, jaké sis představoval, nebo tě něco překvapilo?

Překvapila mě "buna". To je v amharském jazyce kafe. Dával jsem si ho tam každý den a stálo většinou 10 birrů, což je asi 5 korun. Za tuto velmi nízkou cenu jsme dostávali pravou etiopskou kávu, to bylo neuvěřitelné.

To, že nemám pít místní vodu z kohoutku, jsem věděl už dávno. Ale že někdy z umyvadla potečou kousky černé špíny, to jsem nečekal. Jinde zase byla voda z kohoutku a na sprchování úplně bez problému. Etiopie je země extrémů. Toto rčení potvrzují i místní silnice. Kdyby mi někdo předem řekl, že je Etiopie druhá v počtu úmrtí na silnicích na obyvatele, možná bych se rozhodl raději neodletět (smích).

Dále mě překvapilo, kolika dětem jsme společně vykouzlili úsměv na tváři. Stačilo projet autem kolem velké nebo malé skupiny děti a každé se na nás smálo.

Líbilo se mi, že v Etiopii bylo všechno "chegr jerlam", to znamená, že nic není problém. Všechno je v pohodě. Náš řidič pro nás přijede se zpožděním, ale nakonec se vlastně mračí on na nás, protože na něj spěcháme a nenecháme ho v klidu dojíst snídani. Když už jsme u jídla - porce byly obrovské! Etiopané jí přibližně tak dvakrát denně. To se nedá srovnat s námi, Evropany, kteří jíme častěji, třeba i šestkrát denně.

Jaká byla tvá náplň práce na projektech?

Moje práce na projektech byla různá. Jako chlap jsem pomáhal s těžkými věcmi, jejich přenášením a podobně. Pak jsem často lítal s dronem. Jaromír mě k tomu vyškolil a troufám si říct, že jsem se s dronem brzy skamarádil. Musel jsem věřit sobě a svému pocitu, že s ním nikam nenabourám a že nezpůsobím nějakou škodu. Díky bohu se mi podařilo vyfotit pěkné fotky a natočit povedená videa z projektových ploch.

Pomocí etiopských mobilních dat jsem mohl vyznačovat na mapě místa, která jsme navštívili, a přidat k nim fotky. S týmem jsme zvelebovali prostory permakulturního centra Mendelovy univerzity v Brně u města Arba Minch. Jedná se o obrovskou plochu, kde se pěstuje mnoho druhů ovoce, zeleniny a bylinek. Kromě toho je tam ukázkový rybník a školící centrum pro místní farmáře a školy. V tomto "permáči" jsou i chatky, ve kterých se dalo spát, což jsem si na pár dní vyzkoušel.

Dále jsem průběžně sepisoval v angličtině různé reporty z osobních setkání, které jsme během celé cesty měli. Každý večer jsme pak brainstormovali nad plány na další dny, co vymyslet dál, co zlepšit. Snažil jsem se do toho také přispět svými nápady.

Jaká aktivita tě na projektech nejvíc bavila?

Nejlépe jsem se cítil asi v Awasse. Bavil mě tam tenis, který jsme ve volném čase hráli, létání s dronem, hezké ubytování, příjemná atmosféra kolem jezera a meetingy s etiopskými kolegy. Navštívili jsme městské parky a moc se mi líbilo, jak kolegové nad parky přemýšlí a jak je navrhují. Líbil se mi i přístup etiopské kolegyně v tom, jak chce opravdu něco s parky udělat - zbavit park odpadků, vysázet tam stromy, zpřístupnit parky pro lidi...

V Etiopii hojně roste Moringa oleifera a Moringa stenopetala, což jsou rychle rostoucí stálezelené stromy, kterým se někdy říká ,,zelené zlato" díky mimořádným nutričním a léčivým vlastnostem. Etiopané ji využívají jako levnou, výživnou a všem dostupnou potravinu, přičemž snad každá rodina má u svého domu minimálně dva stromy moringy a na zemědělské půdě, kterou rodina obhospodařuje, roste většinou alespoň dvojnásobný počet (často je strom moringa vysazen rodinou při narození syna). Holistic Solutions se společně s Mendelovou univerzitou dlouhodobě věnuje výzkumu, podpoře a zkvalitnění moringového hodnotového řetězce a samozřejmě fairtrade nákupu této suroviny, kterou pak pod značkou TIBIBIRI prodává ve formě různých produktů v ČR a na zahraničních trzích. 

Co ses o morinze dozvěděl ty? Pracoval jsi na nějakých úkolech spojených s moringou?

O morinze jsem už celkem dost věděl před odletem do Etiopie. Používám doma moringové tabletky a olej a můžu je jedině doporučit. Nevěděl jsem ale přesně, jak tento strom vypadá, jak se z něho dělá olej a jak se z listů dostává prášek. V Etiopii jsem ale fotil výrobní prostory a měl jsem tak možnost vidět na vlastní oči, jak se moringa vyrábí, kde se skladuje, kdo se o ni stará. 

Co ses dozvěděl o problémech v Etiopii, které v rámci projektů řešíme?

Například se už od střední školy setkávám s pojmem "eroze", tady jsem ale měl poprvé možnost vidět, jak velká to může být přírodní katastrofa. Netušil jsem, že místní půda je na tom tak zle. Tohle bych řadil k těm největším problémům krajiny v Etiopii. Stejně tak obrovské množství odpadu, který je na místech, kam prostě nepatří. Na břehu jezera v Awasse je snad na každém druhém metru nějaká PET láhev. Je to opravdu smutné. 

Nastala nějaká situace, kdy ses v Etiopii necítil komfortně?

Samozřejmě ano, ale nebylo to nic hrozného. Měl jsem nějaké střevní problémy, ale s tím jsem počítal. Jeden den jsem se vyležel a další den už jsem byl fit. Po psychické stránce to bylo v pohodě. Občas se samozřejmě člověku zasteskne po domově, po kamarádech, ale to tak bývá. Jinak jsem byl pořád v dění, nebyl skoro čas myslet na něco v Brně...

Ty jsi, Adame, vášnivý tenista. Zahrál sis i v Etiopii? Je tenis v Etiopii běžný?

Ano, naskytlo se nám pár příležitosti, kdy jsme si mohli ve volném čase zahrát. Vždy to bylo brzy po snídani, kdy ještě nebylo takové teplo a byl to vždy ideální start dne. Člověk má pak spoustu energie pro nadcházející aktivity. V Awasse jsem měl dokonce možnost zahrát si s místními dětmi. A v Addis Abebě jsme vyzvali jednoho z nejlepších hráčů v Etiopii - Melcamu. Zjišťovali jsme i obecné podmínky pro sport v Etiopii a já osobně bych se projektům podporujícím sport v Etiopii do budoucna moc rád věnoval.

Je nějaké místo v Etiopii, které ti učarovalo?

Lodge v Dorze. Bezkonkurenčně. To místo se nachází přibližně 2600 metrů nad mořem, a my jsme ho navštívili poté, co jsme prohlíželi nedaleký ovocný sad. Už se stmívalo, ale stihl jsem si užít krásné panorama. Ten večer jsme měli výbornou večeři plnou zeleniny a ovoce. Kolegové navrhli, že si můžeme vytáhnout matrace a spát pod širým nebem. Byla to asi nejlepší noc v životě. Při usínání ticho a pohled na hvězdy. A to brzké ranní stávání s takovým výhledem bylo úchvatné. Stejně jako ranní snídaně. Bylo to jako z jiné planety.

Když teď s odstupem času hodnotíš svou výpravu do Etiopie - šel bys do toho s naším týmem znovu, nebo ti to jednou stačilo?

Byl jsem plný očekávání, a ta se vlastně naplnila. Jel jsem s partou lidí, kterou jsem v podstatě neznal, ale v tomto ohledu se nebylo čeho bát, byli jsme fajn parta. Všichni ke mně byli přátelští, odpovídali na mé zvídavé dotazy, a že jich nebylo málo! Každý měl rozhled v něčem jiném a od každého jsem se snažil si něco vzít. Určitě jsem se zlepšil v angličtině, kterou jsem tam používal na denní bázi.

Etiopie jako země mě překvapila pozitivním způsobem. Především ve vyšších nadmořských výškách bylo krásně. I jídlo mě překvapilo, bylo moc dobré. Etiopie byla skvělá. Jsem za tuto možnost opravdu moc vděčný, ale rád poznávám nové země a třeba Zambie by mě taky moc lákala.